20. září 2015 (na neděli) Zbigniew Herbert: Niké která váhá

ZBIGNIEW HERBERT

NIKÉ KTERÁ VÁHÁ

 

Nejkrásnější je Niké v okamžiku

kdy váhá

 

pravá ruka krásná jako rozkaz

o vzduch se opírá

ale křídla se chvějí

 

Vždyť vidí

osamělého jinocha

jde dlouhou kolejí

vyrytou válečným vozem

šedivou cestou v šedé krajině

skalin a řídkých keřů jalovčí

 

ten jinoch zanedlouho zahyne

právě teď miska s jeho osudem

prudce se kloní

k zemi

 

Niké má nesmírnou chuť

jít k němu

a políbit ho na čelo

 

ale bojí se

že on který nepoznal dosud

sladkost laskání

až by ji poznal

mohl by utíkat jak ostatní

z bitvy

 

Tak tedy Niké váhá

a posléze se rozhoduje

zůstat stát v pozici

jaké ji naučili sochaři

velmi se hanbíc za tu chvilku dojetí

 

dobře chápe

že zítra za svítání

musí najít tohoto chlapce

s otevřenou hrudí

se zavřenýma očima

a s trpkým obolem otčiny

pod zdřevěnělým jazykem

 

přeložila Vlasta Dvořáčková