20. prosince 2015 (na neděli) Petr Bezruč: Ostrava

PETR BEZRUČ

OSTRAVA

 

Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem,

sto roků kopal jsem uhlí,

za sto let v rameni bezmasém

svaly mi v železo ztuhly.

 

Uhelný prach sed mi do očí,

rubíny ze rtů mi uhly,

ze vlasů, z vousů a z obočí

visí mi rampouchy uhlí.

 

Chléb  uhlím beru si do práce,

z roboty jdu na robotu,

při Dunaji strmí paláce

z krve mé  a mého potu.

 

Sto roků v kopalně mlčel jsem,

kdo mi těch sto roků vrátí?

Když jsem jim zahrozil kladivem,

kde kdo se začal mi smáti.

 

Abych měl rozum, šel v kopalnu zas,

pro pány dřel se jak prve –

napřáh jsem kladivo – teklo v ráz

po Polské Ostravě krve!

 

Všichni Vy na Slezské, všichni Vy, dím,

ať je Vám Petr neb Pavel,

mějž prs kryt krunýřem ocelovým,

tisícům k útoku zavel;

 

Všichni Vy na Slezské, všichni Vy, dím,

hlubokých páni Vy dolů;

přijde den, z dolů jde plamen a dým,

přijde den, zúčtujem spolu!