Zajímavosti

20. listopadu 2016 (na neděli) Walt Whitman: Jednou v noci jsem držel v poli podivnou stráž

WALT WHITMAN

JEDNOU V NOCI JSEM DRŽEL V POLI PODIVNOU STRÁŽ

 

Jednou v noci jsem držel v poli podivnou stráž;

Když jsi onen den, můj synu, můj kamaráde, padl po mém boku,

Jen jednou jsem pohlédl do tvých vroucích očí, a pohled, kterým mi oplatily,

nikdy nezapomenu,

Jednou jsem tiskl tvou ruku, ó chlapče, kterou jsi ke mně vztáhl ze země,

Pak jsem pospíchal do bitvy, nerozhodné pitvy,

Až pozdě v noci po vystřídání mohl jsem vyhledat místo

A najít tě vychladlého, drahý kamaráde, najít tvé tělo, synu, který jsi dovedl

oplácet polibky (které již nikdy na zemi neoplatíš),

Tvou nepřikrytou tvář ve svitu hvězd, podivný výjev za mírného vanutí

chladného nočního větru,

Dlouho jsem zde stál na stráži, ponuře prostíralo se kolem bojiště,

Podivnou a sladkou stráž, tam ve vonící tiché noci,

Bez jediné slzy nebo hlubokého povzdechu, dlouho a dlouho jsem hleděl,

Potom jsem poklesl k zemi, přisedl blíž, opřel ruku o bradu

A trávil sladké hodiny, nesmrtelné a tajemné hodiny s tebou, nejdražší kamaráde

– bez slz, beze slov,

Stráž ticha, lásky a smrti, stráž u tebe, můj synu, můj vojíne,

Zatímco vysoko táhly hvězdy a od východu stoupaly jiné,

Poslední stráž tobě, statečný chlapče (nemohl jsem tě zachránit, smrt nastala

rychle,

Věrně jsem tě miloval, dbal o tebe, když jsi byl ještě živ, a věřím, že se skutečně

znovu setkáme),

Až na konci nekonečné noci, právě za rozednění,

Přetáhl jsem pokrývku přes svého kamaráda, ovinul celé tělo,

Dobře pokrývku urovnal, pečlivě zakryl hlavu, obalil nohy

A potom, potom zaplaven vycházejícím sluncem, uložil jsem svého syna

k odpočinku do prostého hrobu,

Tím skončila má podivná stráž, noční stráž na ponurém bojišti,

Stráž u chlapce oplácejícího polibky (který je již nikdy na zemi neoplatí),

Stráž u náhle usmrceného kamaráda, stráž, na kterou nikdy nezapomenu, jak

v ozáření dne

Jsem se zvedl ze studené země zavinul svého vojáka do pokrývky

A pochoval jej, kde padl.

 

1805

 

přeložili Jiří Kolář a Zdeněk Urbánek