20. března 2016 (na neděli) Vratislav Effenberger: Trockého slzy

VRATISLAV EFFENBERGER

TROCKÉHO SLZY

 

Když se setmělo světová revoluce přeskočila živý plod a zmizela na protější

stráni

všechno bylo vypočteno do nejmenších podrobností

lidé s chlupatými pazourky se stali učiteli

s rákoskami v očích

nechtěli věřit svému sluchu brouzdali se v ostřici daleké budoucnosti která byla

za rohem

už ani nestálo za to fackovat se s policajty

lučavka královská vytékala z dějin přímo na ulici

dějiny pracovaly na plné obrátky jako první parní stroje

pak se plazila vína poplácávaná tlustými selkami od Dalmacie až po Nebrasku

vůně kvetoucí skořice vylamovala mříže vězení

tlustí psychiatři vyhazovali z oken chorobopisy svých svěřenců

kteří radostně kníkali u jejich nohou

noc měla 24 hodin jen pro milence silných paží a hebkých rodidel

vláda byla svěřena nejvybranějším kuchařkám které se dvorně nakrucovaly

nad plnými mísami

uprostřed jezírka stál kolotoč který roztáčel sám Fourier

lidé s prasečími očky se převalovali v kopřivách plni rozmarného štěstí

a péra skřípala nadšením nad slávou lidského rodu

unikli jsme jen o vlásek

konečně bylo všechno na hromádce

a povídali jsme si dlouho do noci

 

Viděl to všechno očima zabodnutýma do planoucích rovnic

zde nebylo kam přiložit olejničku všechny šroubky byly dotaženy

a přece

jednoho dne přišel Siqueiros zaklepat cepínem na čelo básníka

za vodopádem všechno utichlo

a bylo slyšet jen jednotlivé kapky

které se marně dohadovaly o významu jednotlivých souvětí

která po sobě zanechal