20.4. 2014 (na neděli) Milota Zdirad Polák: Oklamaný miláček

MILOTA ZDIRAD POLÁK

OKLAMANÝ MILÁČEK

 

Sil jsem proso na souvrati,

nebudu ho žíti;

děvče krásné miloval jsem,

nebudu ho míti;

síti, nežíti,

milovati, nevzíti!

Sil jsem, nežal jsem,

miloval jsem, nevzal jsem.

 

Tam nad mlejnem, pod jesenem

na vysoké stráni

slíbila mi má Karkulička

věčné milování.

Věnec uvitý,

prsten skvostně vyrytý

od ní dostal jsem;

přece děvče nevzal jsem.

 

Ráno dřív než zvoník cinkal

časně na klekání,

šel jsem, abych ptačí slyšel

ranní radování;

šel jsem za lesem,

ale ach! co spatřil jsem?

Nad tím strnul jsem,

více děvče nechtěl jsem.

 

V roklinách tam v střemchách hustých

děvče s jiným stálo,

on ji líbal, tlačil, vinul,

děvče se jen smálo.

Já pak zvolal jsem:

„Darmo v noci nespal jsem!“

sil jsem, nežal jsem,

miloval jsem, nevzal jsem!