2. října 2016 (na neděli) Léon Dierx: Starý samotář

LEON DIERX

STARÝ SAMOTÁŘ

 

Jsem jako stará loď bez ráhen, stožáru,

tropické bouře mou vratkou příď zvolna hubí

a zlaté pruty dál rachotí v podpalubí

na moři bez hranic v zimavém oparu.

 

Vítr, jenž napínal dřív její kladky, míjí

zchátralou kocábku tančící sem a tam,

a příliv s odlivem dnes vede k marným hrám

toho, kdo probádal zelenou Austrálii.

 

Zmizeli lodníci, kteří dřív zpívali

ve strážním koši, houf se k plachtám sběhl sborem

a maják, hvězda hvězd, ruměněl nad obzorem;

dnes pluji sám, jen já a pusté přívaly.

 

Kolem se oceán zvedá, a jak se žene,

vrhá se na boky, útočí na trámy,

obludy sledují bílými bulvami

matnou měď: přeludy do vody ponořené.

 

V tom vlnobití vrak pluje dál, nemá cíl,

z válečných plachetnic na něho hledí spatra,

žebroví pod tíží pokladů zvolna chátrá:

těch, jež jsem v báječných krajinách naloupil!

 

Co na tom, do kterých vod by mě vlny nesly,

do kterých hlubin, měst nebo skal dopravíš

srdce s mým tajemstvím, Charóne, jen pojď blíž,

ty tichý piráte se vznešenými vesly!

přeložil Jindřich Pokorný