2. prosince 2016 H.: Panna 1932

H.

PANNA 1932

 

Je mi už šestnáct let a jsem pannou dosud.

To není náhoda a není to osud.

 

Zlý jazyk, klevetník, neztropí tolik zlého,

co jazyk přítelkyň dovede rozkošného.

 

Spát sama v černé tmě vůbec se nebojím

samotna se svým snem, prstem se ukojím.

 

Mé prsty znají mě, jsou ve hře obratné,

neklesnou únavou s číslice závratné.

 

A když se s partnerem z tanečních navracím,

milujíc vášnivě, panenství neztrácím.

 

Zkušeně naleznu pohlaví v kalhotě,

vztyčím je ke hvězdám v chlapecké nahotě

 

a lačna rozkoše, má kunda když má půst,

na jeho čuráka navlékám kroužek úst.

 

Měla jsem milenců jak holka ulice;

jsem panna poctivá, zkazivší panice.