2. května 2017 Paul Verlaine: Sentimentální rozhovor

SENTIMENTÁLNÍ ROZHOVOR

 

Zahrada pustá, chladem strnulá,

Dvojice zrovna ten kout minula.

 

Oči jsou mrtvé a rty zetlívají,

je sotva slyšet, co si povídají.

 

Zahrada pustá, chladem ztrnulá.

Dva přízraky zvou stíny z minula.

 

„Vzpomínáš na to dávné opojení?“

„Proč vzpomínat si na to, co už není?“

 

„Zdali tě ještě srdce zabolí,

slyšíš-li jen mé jméno?“ – „Nikoli.“

 

„Ach, tolik blaha nikdo nevysloví,

Když jsme se líbávali!“ – „Možná, kdoví!“

 

„Nebe se skvělo, rostla naděje!“

„Je po naději, nebe temné je.“

 

Trávy se v chůzi sotva dotýkají

a jen noc slyší, co si povídají.

 

přeložil František Hrubín