2. dubna 2017 (na neděli) Sváťa Karásek: Rozhovor se smrtí

SVÁŤA KARÁSEK

ROZHOVOR SE SMRTÍ

 

Smrt nikdy nezahálí.

Panovačně se prochází po lidech,

vybírá a seče.

 

Prchám před Smrtí uprostřed lidského stáda.

Nevím dne ani hodiny. A Smrti se to líbí.

„Člověk moudrý a prchá přede mnou

jak ten dobytek,“

jízlivě se chechtá a brousí kosu.

 

Běž. Neohlížej se, nezůstávej stát.

Zůstal jsem stát.

Stádo přeběhlo.

„Tak pojď, stará, sekej.“

Smrt mlčí.

Udělal jsem k ní pár kroků:

„Dělej, sakra!“

Smrt začala utíkat.

Hle, když člověk honí Smrt,

utíká.

Dohonil jsem ji.

Stanuli jsme tváří v tvář.

Řval jsem: „Sekej!“

„Člověk mně neporoučí“ – pravila Smrt.

„Jak jsi zbabělá a záludná.“

„Proč mě nadáváš? Poslušně sloužím.“

„Komu? Ďáblu? Bohu?“

„Sloužím,

zbavuji utrpení, nebýt mne

– škoda mluvit“

 

„Proč se tě lidé bojí?“

„Jsem mocnější člověka

A jsem spravedlivá,“ pravila Smrt.

„Jaká jsi krásná.“

„Obejmi mě,“ usmála se na mě.

„Miláčku.“

Už už jsem chtěl pomilovat se Smrtí.

 

„Táhni, satane,“ zařvali jsme v poslední chvíli

jeden na druhého