2. dubna 2017 (na neděli) Sváťa Karásek: Rozhovor se smrtí
SVÁŤA KARÁSEK
ROZHOVOR SE SMRTÍ
Smrt nikdy nezahálí.
Panovačně se prochází po lidech,
vybírá a seče.
Prchám před Smrtí uprostřed lidského stáda.
Nevím dne ani hodiny. A Smrti se to líbí.
„Člověk moudrý a prchá přede mnou
jak ten dobytek,“
jízlivě se chechtá a brousí kosu.
Běž. Neohlížej se, nezůstávej stát.
Zůstal jsem stát.
Stádo přeběhlo.
„Tak pojď, stará, sekej.“
Smrt mlčí.
Udělal jsem k ní pár kroků:
„Dělej, sakra!“
Smrt začala utíkat.
Hle, když člověk honí Smrt,
utíká.
Dohonil jsem ji.
Stanuli jsme tváří v tvář.
Řval jsem: „Sekej!“
„Člověk mně neporoučí“ – pravila Smrt.
„Jak jsi zbabělá a záludná.“
„Proč mě nadáváš? Poslušně sloužím.“
„Komu? Ďáblu? Bohu?“
„Sloužím,
zbavuji utrpení, nebýt mne
– škoda mluvit“
„Proč se tě lidé bojí?“
„Jsem mocnější člověka
A jsem spravedlivá,“ pravila Smrt.
„Jaká jsi krásná.“
„Obejmi mě,“ usmála se na mě.
„Miláčku.“
Už už jsem chtěl pomilovat se Smrtí.
„Táhni, satane,“ zařvali jsme v poslední chvíli
jeden na druhého