2.6.2014 (na neděli) Charles Baudelaire: Heuatontimorumenos

CHARLES BAUDELAIRE

HEUATONTIMORUMENOS

věnováno J.G.F.

 

Jak řezník, nebo Mojžíš skálu,

tě beze zloby uhodím

a zpod tvých víček vyloučím

veliké vody, vody žalu,

 

tak aby svlažil jejich proud

mou Saharu, poušť mezi všemi.

Má touha, vzduta nadějemi,

tvým slaným pláčem bude plout

 

jako loď mořem širých toků

a vzlykot, kterým budu zpit,

mi bude v srdci temně znít

jak buben hřmící do útoku.

 

Zda nejsem notou falešnou

v té slavné Boží symfonii

svou věčně dravou ironií,

která mě kouše, třepe mnou?

 

Je vždy v mém hlase, hašteřivá!

Ten jed je krev, jíž živen jsem.

Jsem zlopověstným zrcadlem,

v němž fúrie se prohlížívá.

 

Jsem políček i tvář, kam pad,

jsem rána v zádech, krutá dýka,

jsem kolo, údy mučedníka,

jsem stejně oběť jako kat.

 

Jsem upír svého srdce, běda!

– Nešťastník, jeden z prokletých,

kterému Osud dal jen smích

a který úsměv marně hledá.

 

přeložil Svatopluk Kadlec