2. 11.2014 (na neděli): anonym: Zničený Tenočtitlan

ANONYM

ZNIČENÝ TENOČTITLAN

 

Na ulicích leží zlomená kopí.

Naše hlavy jsou rozptýleny.

Z domů jsou strženy střechy,

zdi jsou rudé od krve.

Na prostranstvích se hemží červi,

stěny jsou zacákány vnitřnostmi.

Voda je krvavá jako tříslo,

když jsme ji pili, chutnala solí.

Tlučeme nadarmo do cihlových zdí,

děravá síť je naše dědictví.

Až doteď nás chránily štíty,

před tímhle prázdnem nás neochránily.

 

Z rákosí jedli jsme chléb,

žvýkali hořký pýr,

cihlovou drť, ještěrky, krysy

a červy, prach země.

Jedli jsme maso ještě syrové,

sotva ohřáté, rvali je,

jedli je rovnou z ohně.

 

Na naši hlavu byla stanovena cena:

cena mladého muže, cena kněze,

cena chlapce a dívky.

Chuďas měl cenu dvou hrstí kukuřice,

deseti mechových placek;

měli jsme cenu

dvaceti placek z hořkého pýru.

 

Zlato, nefrit, péřové pláště,

z kecala peří, co bývalo vzácné,

pozbylo ceny…

 

přebásnil Ivan Slavík