19. dubna 2015 (na neděli) Boris Poplavskij: Rukopis nalezený v láhvi

BORIS POPLAVSKIJ

RUKOPIS NALEZENÝ V LÁHVI

 

Mys Dobré naděje. S dobrou nadějí jsme tě opouštěli,

moře však temnělo a západ se chladně rděl

nad zádí, kde pasažérkám se plakat chtělo,

a přízrak Titaniku nás ledy provázel.

 

Gong zvoucí do jídelny vzdychal v soumraku snovém.

O nenávratné lásce kapela zpívala.

Na stěžni vzplanul Eliášův oheň.

Lodní posádka se třikrát pokřižovala.

 

Zkáza nás dostihla v tajemných jižních mořích,

smetat čluny i stoly pro vlny bylo hrou.

Líbali jsme se, a koráb se to temnot nořil.

V podpalubí křičel vězeň s kládou na nohou.

 

V loďce, sám, kormidelník s grimasou pohrdavou

mizel, výstřely zněly, jekot a rány v tmě.

Líbali jsme se, a nad Tvou kučeravou hlavou

zhasínaly světlice, krásné a zbytečné.

 

A pustl koráb, jen my dva zůstali jsme v něm,

níž klesali jsme, klesali jsme však veselí.

V růžovém ránu rozkvetl širý vodojem,

v slzách jsme vítali domov, v němž jsme osaměli.

 

Nad Tvou hlavou vycházelo slunce na oblohu,

probouzela ses a hnula paží bolavou.

Při šťáře v podpalubí jsem našel mrtvou nohu,

dík, nebožtíku, týden byla naší potravou.

 

Má milá, umíráme, blíž přitiskni se ke mně.

Nebe nás stlačí a modrá masa rozdrtí.

Má milá, my se probouzíme, ach, ve snu zřejmě.

Má milá, tak to není. Jsme, milá, po smrti.

 

Tiše vyplují na tvář poslední ruměnce.

Bezměrně šťastné duše se vrátí k svým snům.

Tento rukopis z láhve až přečteš, cizinče,

i s bohy a hvězdami zazáviď milencům.

 

přeložil Jaroslav Kabíček