18. září 2016 (na neděli) Boris Pasternak: * * *

BORIS PASTERNAK

* * *

 

Leťte, mé verše, leťte jen,

bez vás bych teď byl bezmocný,

proleťte bulvár – za rohem

je dům, kde nechal jsem své dny

i práci svou a soukromí;

dům, kde čekají, teskní v něm,

 

jak vody napijí se brómu

bezesnosti či polosnu.

I poslepu jej naleznu –

leťte jen, leťte k tomu domu.

 

Ať vánice vše zamete –

jak duha po skle přeleťte,

jak sen a zvěst. Jestliže jí

vás posílám, pak miluji.

 

Ach ženské šíje s odřeninkou

od fetišů, jež nosí ženy…

Znám je a cítím každou žilkou,

sám na ně stále zavěšený.

Celý život chci vykřiknout

o patrnosti jejich pout,

leč srdce jejich překonává

lež cizích lóží studených

a bájný Modrovous je v nich

silnější než má všechna snaha.

 

Co strašný odkaz měšťácký

k nim v noci slétá jak zlý sen

neskutečný – jak ze zkazky –

potupný přízrak nelásky

a navždy je jím pokřiven

prvotní úděl ryzích žen.

 

Jak byla – ještě dítě – smělá,

když sotva jak pták vyletěla

zpokřídla milované matky.

Svůj dětský smích mi dala, zcela

bez zábran, jak dar bez oplátky –

svůj dětský svět a dětský smích,

neznajíc vzdechů bolestných,

své starosti a něžné zmatky.

 

přeložil Luděk Kubišta