18. října 2015 (na neděli) Paul Verlaine: Vzpomínka na paní K…

VZPOMÍNKA NA PANÍ K…

 

Prý jste mě tehdy milovala,

růži mi dali jako vzkaz,

ten chladný květ mi dával vás,

poselství čisté, jedno z mála.

 

Říkalo – já vám přísahám

první a neproměnnou lásku

a mluvme rovnou o závazku –

no takový ten věčný klam.

 

Jsou to tři léta. Co je s námi?

Mám ale ještě v paměti

tu růži, vlahé podletí,

pyšním se těmi vzpomínkami.

Jenže se pyšnit není čím,

protože jak uživím něhu,

růže má vůni loňských sněhů

a vaše srdce? Přemýšlím…

Dala jsme mi je? Mezi námi!

To moje prostě zůstalo

a miluje vás nastálo.

Ať vás teď jeho vzkazy mámí.

 

Můj projev také oprostí

květina lásky nepřeberné,

Možná že tyhle verše černé?

Nemají barvu radosti,

 

však je to zbarvení mé rány.

Já krví lepím každý spár

v dlažbě, kde zní těch kroků pár,

kde měří konec ukování…

 

Spleť důkazů kde zůstala?

Pro radost vemte aspoň květy,

vždyť nalámal jsem je před lety

a vdoví jsou teď bezmála.

 

přeložila Zdenka Bergrová