18. prosince 2016 (na neděli) Karel Toman: Siesta

KAREL TOMAN

SIESTA

 

Žár bílý spí na stromech

a vzduch se nehne.

Z řas přivřených kmitá

vztek nudy.

 

Dvě smyslná zvířata,

žena a kočka,

dvě těla elektrizující

se dráždí.

 

Srst kočky plá jiskrami

pod prsty ženy.

A rytmus ženiných ňader

ji houpá.

 

Žár bílý spí na stromech

a pálí v krvi.

Z řas přivřených kmitá

vztek nudy.

 

Dva pohledy pátravé

se v sebe ryjí.

Tys matka. Samice. Kojíš.

Já také.

 

Co teď nám po mláďatech?

Mdlá rozespalost

nám hladí kůži i nervy.

Krev žehne.

 

Ó, kde jsou žhavější oči

a vítězící?

Vzdát se jim, podlehnout chceme

jich síle!