18.6.2014 Petr Kabeš: Přichází, aniž by se vkrádal

PETR KABEŠ

PŘICHÁZÍ, ANIŽ BY SE VKRÁDAL

 

Přichází, aniž by se vkrádal,

strach už tu je. V podnájmu

žil vlastní zkoušku dospělosti,

teď čeká jen,

až strneš na číhané (budeš větřit)

rovněž ty.

Z povaleného stínu

odlepuje se a zvedá

kopie vytříbenější: v holubičím stříbře, terč v ústí hlavně proměněn.

Slovem nespojitým

pavučina roste v mříž. Vidíš

svůj úděl násobkem?

Každodenní útočiště dobývat noc co noc, vábit strach na převařenou nudli naděje, prázdniny stáhnout v dovolenou jako knot lampy, předmětu opuštěného pamětí.

V pokoji převlečeném žárovkou.

Voda tam utonula,

voly vpil vzduch. Savý papír stěny

z osikového profilu.