18.11.2014 Karel Šebek: Z. Havlíčkovi

KAREL ŠEBEK

Z. HAVLÍČKOVI

 

Ty jsi bílý psycholog

A my jsme blázni

Vyleptáváš nám ornamenty na zduřelé mozky

Bereš nám naše Tajemství

Červená brada jako erotický nástroj

Černá brada nůž jímž porcuješ naše srdce

Rozmotávás námořnické uzle našich duší

Bereš do rukou hypnotické oči výlupky inteligence

Procházíš se v našem světě jsi cizincem bez mapy

Ty jsi psycholog

Noříš svůj medový sosák do kurvích popelnic našich lásek

A blázni s fialově chorýma očima

Hledáme své štěstí na stezičkách nového světa

Stejně nás neprobudíš i kdyby ses rozkrájel se svými šoky

Prodíráme se křovím každý trn z něhož si pleteme věnec

Pláče barevné slzy do spektra tvé alchymie

Někdy nás poleješ cukrovou polevou

Abys nás oslepil a zakrátko vyhnětl do nové podoby

Lížeme s přiblblým úsměvem sladkou šťávu

Uniká nám hudba pod leskem celkového slunce

Neurčité melodie si přehráváme na žabích blanách smyslů

Nás kůrovec nervů už dávno prožral do naha

Nás vyhnali z Ráje překousli jsme hada místo jablko

Benzinové páry nám vycházejí z úst tvoříce mlhavé obrazce na brýlích

                                                                                     budoucnosti

Silnice jimiž jsme chodívali zůstaly potaženy pavoučími vlákny

Někdy nám závidíš nedefinovatelné štěstí

Létáme s lampiony vysoko

Ještě jsme nevylili všechny nádoby vícebarevného života

Neboť my žijeme několikrát

My blázni