17. dubna 2016 (na neděli) Friedrich Hölderlin: Zima

FRIEDRICH HÖLDERLIN

ZIMA

 

Již brzy přijdi, kouzelný fantase,

a zahal v něžná oblaka smysly žen,

do zlatých dnů je skolébej a

ochraňuj poklid těch dobrých paní.

 

Nech muži jeho zájmy a hloubání,

dej jeho svíci zář, a ať příští den

je pro něj bez mrzutostí, ať

nepozná starostí příliš krutých,

 

Když teď již stále hněvivý severák

jak dědičný můj nepřítel hrozí v tmách

a v pozdní chvíle spánku zpívá

na posměch lidem svou strašnou píseň,

Zdi našich měst a v zahradách našich plot,

jejž pečlivě jsme stavěli, i můj háj

ničí a ve své zhoubě také

přichází rušiti zpěv mé duše,

 

A neúnavně setřásá temný mrak

na něžný proud, že údolí kolem vře,

a jako padající listí

z rozpuklé skály se balvan řítí.

 

Však zbožnější než ostatní žijící

je člověk. V hněvu živlů se sebou sám

myslí a tiše odpočívá

v bezpečné ochraně vždycky volný.

 

A stále někdo z přátelských ochránců

s ním v požehnání tichém rád přebývá,

a i když proti němu všechno

shlukne se, miluje láska přece.

 

Zdi našich měst a v zahradách našich plot,

jejž pečlivě jsme stavěli, i můj háj

ničí a ve své zhoubě také

přichází rušiti zpěv mé duše,

 

přeložil Jan Zahradníček