17. června 2015 Allen Ginsberg: Labutí jezero

ALLEN GINSBERG

LABUTÍ JEZERO

 

Dirigent těžce oddechuje do bílého kníru,

hlavou se mu honí tramvaje a fotografie

Kanapíčkového domova z 30. let,

zatímco bezmyšlenkovitě mává taktovkou.

Komunističtí hoši z Pražského baletu mají žluté trikoty

a široce třeští oči, hrdina dělá piruety bílými stehny

a pózuje uprostřed scény; v orchestru

sedí stovky starců s bílými

kravatami a hnědými violami (jeden překrásný mladík

má housle), smyčce bzučí Čajkovského Labutí jezero

a šumí potlesk z pozlacených lóží plných manželek

socialistických inženýrů; zní žestě,

jejich dunivý hlas, a brnknutí bas, začíná

Valčík & naše srdce roztávají, když všechny dívky

vyrazí vpřed a tančí v řadě s chlapci –

Shelley o tuhle radost jsi přišel! – dlouhé ruce

se ohýbají k melancholické hudbě – připadám si

jak starý básník z šedovlasých let kolem roku 1880,

sedím v první řadě a pozoruji Šaška,

jak lenoší na forbíně nebo jak vede řadu tanečníků,

radostně vyskakuje a zvedá paty k vesmíru rudých očí.

 

Praha, 24.2.1965

 

přeložil Jan Zábrana