17. července 2016 (na neděli) Milan Uhde: Píseň z kolotoče

MILAN UHDE

PÍSEŇ Z KOLOTOČE

 

Labutě a ryby, koně malovaný…

Kolotoč se točí na svých řetězech.

Jen se na něm vozte, pánové a paní,

vás to možná baví, mně to bere dech.

 

Kdepak je pan kolotočář, ať mě vrátí vstupný,

já už na to nejsem, já mám z toho strach.

Labutě a ryby, koně celý smutný,

co vy o tom víte, že z vás bude prach?

 

Kampak zítra zmizí, kdo mě dneska líbá?

Kde je, co jsem dala za kdejaký klam?

Vzlétla bych jak labuť, plavala jak ryba,

běžela jak poník, ale není kam.

 

Kdepak je pan kolotočář, ať mě vrátí vstupný,

já už na to nejsem, já mám z toho strach.

Labutě a ryby, koně celý smutný,

co vy o tom víte, že z vás bude prach?

 

Labutě a ryby, žraný červotočem,

není žádný tam a není žádný zpět.

Komu se stal život shnilým kolotočem,

tomu rychlej letí pod nohama svět.

 

Kdepak je pan kolotočář, ať mně vrátí vstupný,

já už na to nejsem, já mám z toho strach.

Labutě a ryby, koně celý smutný,

co vy o tom víte, že z vás bude prach?