16. února 2016 Milan Jariš: Zvláštní práce

MILAN JARIŠ

ZVLÁŠTNÍ PRÁCE

 

Dnes, milí soudruzi, dnes nejsem ve své kůži.

Sám, sám chci dneska být, bych bolest udávil.

Jsou v žití úkoly, pod nimiž klesnou muži

a dnešní úkol můj mne k smrti unavil.

 

Jak mnohé jiné dny, já byl dnes na svém místě,

jak mnohé jiné dny, já tesal s tesaři.

Však dneska, soudruzi, já stavěl – popraviště.

Pot měl jsem na čele a hanbu ve tváři.

 

Já do trámů hned pral a hned je hladil něžně,

když k horám klonil se už slunce rudý disk

a včas je postavil. Pro kamarády, vězně.

V kladiva stisku, jim naposled ruku tisk.

 

Až druzi, druzi mí, až klesnou vaše hlavy,

v ten necitelný trám až těla udeří,

pak srdce i váš duch už budou bez únavy

a z dálek věčnosti i mně snad uvěří.