16. srpna 2015 (na neděli) André Breton: Volná láska
ANDRÉ BRETON
VOLNÁ LÁSKA
Má žena s kšticí hořícího lesa í
S myšlenkami žárných blesků
S pasem přesýpacích hodin
Má žena s pasem vydry mezi tygřími zuby
Má žena s ústy jak kokarda a kytice hvězd největší velikosti
Se zuby otisků bílé myšky na bílé zemi
S jazykem hlazené ambry a broušeného skla
Má žena s jazykem probodené hostie
S jazykem panenky která otvírá a zavírá oči
S jazykem neobyčejného démantu
Má žena s řasami dětského hůlkového písma
S obočím okraje vlaštovčího hnízda
Má žena se spánky z břidlicové střechy skleníku
A páry na oknech
Má žena s rameny ze španělského vína
A z pramene z delfíních hlav pod ledem
Má žena se zápěstím zápalek
Má žena s prsy náhody a srdcového esa
S prsy koseného sena
Má žena s podpažím kuny a supů
Noci svatého Jana
Ptačího zobu a hnízda skalár
S pažemi z mořské pěny a splavu
A ze směsi zrní a mlýna
Má žena s nohama vřetena
S pohyby orloje a beznaděje
Má žena s lýtky z bezové duše
Má žena s chodidly iniciálek
S chodidly svazků klíčů a s chodidly ucpavačů lodí kteří pijí
Má žena s krkem ječmene
Má žena s hrdlem Zlatého údolí
Schůzky přímo v řečišti potoka
S prsy noci
Má žena s ňadry mořského pahorku
Má žena s ňadry rubínové výhně
S ňadry příznaku orosené růže
Má žena s břichem rozvinutého vějíře dnů
S břichem obřího drápu
Má žena se zády ptáka který uniká vzhůru
Se zády rtutě
Se zády světla
Se šíjí z valounů a navlhčené křídy
A z pádu sklenice z níž jsme právě pili
Má žena s kyčlemi lustru a peří na šípku
A brků z per bílého páva
Necitelné váhy
Má žena se stehny z pískovce a z abestu
Má žena se stehny jako labutí šíje
Má žena se stehny jara
S pohlavím mečíků
Má žena s pohlavím zlatého ložiska a ptakopyska
Má žena s pohlavím vodní řasy a bonbónů ze starých časů
Má žena s pohlavím zrcadla
Má žena s očima plnýma slzí
S očima fialového brnění a magnetické střely
Má žena s očima savany
Má žena s očima vody k pití ve vězení
Má žena s očima stromů stále pod sekyrou
S očima hladiny vody vzduchu země a ohně
přeložil Jan Řezáč