16. dubna 2015 Viktor Dyk: Ah, jak je smutný bledý markrabí

VIKTOR DYK

AH, JAK JE SMUTNÝ BLEDÝ MARKRABÍ

 

Ah, jak je smutný bledý markrabí!

S tím plachým okem, sevřenými rety.

Ctných paní krása, ta ho nevábí.

K žoldnéřům mluví apatické věty.

 

V markrabství jde pověst ztajená

o cudném, krásném, zvláštním ženském jménu.

Co ona leží v chrámu pohřbena,

markrabí nikdy nepolíbil ženu.

 

A markrabstvím jde utajený stesk

a jeho ozvuk do té duše kles mi.

Co naposled se její zrak mu lesk,

pod hradem smáti milenci se nesmí.

 

A že tak smutně tehdy zvonily

– tak jako smutných archandělů stony –

v den onen smutný, kdy ji pohřbili:

při pohřbech nesmí zahlaholit zvony.