16.6. Robert David: Balada druhá věnovaná slečnám

ROBERT DAVID

BALADA DRUHÁ VĚNOVANÁ SLEČNÁM

 

Když nemá člověk peníze,

je těžko dělat hrdinu.

Když skoro týden nejí se,

je jenom krůček k zločinu.

Člověk je sice bez plynů,

však stává se též nevýřečný.

Chtěl bych mít také rodinu,

ach věřte, věřte mi to, slečny!

 

To když je krocan na míse

a když z něj taháš slaninu,

když pošilháváš po Líze,

jež přinesla ti svačinu,

to leží se to ve stínu,

to může býti člověk vděčný

a myslet na rozmarýnu,

ach věřte, věřte mi to, slečny!

 

Je těžko utkát bez příze

tu nejjemnější tkaninu.

Nadarmo toužím po knize,

v níž našel bych svou vidinu.

Nic neprohrál jsem v kasinu

a nejsem ženám nebezpečný,

však přesto toužím po klínu,

ach věřte, věřte mi to, slečny!

 

Poslání:

Ó poezie komínů,

nač lhát, můj chtíč je nekonečný

a asi na něj zahynu –

ach věřte, věřte mi to, slečny!