15. září 2017 Enrique Gonzáles Matínez: Marné dny

ENRIQUE GONZÁLES MARTÍNEZ

MARNÉ DNY

 

Jezero. Vrba, plačící na spící hladinu.

Kraj slzí stejně, zhalit skomíravým šerem.

Tajná nit pojí každou dávnou hodinu

s hodinou přítomnou… Plačící vrba nad jezerem.

 

Naplnil jsem své dny? V podivných úplňcích,

když na mých blouděních se leskly za večera,

viděl jsem život uplývat… – Prach…?

Z cest. Krev…? Z trnů na keřích…

Já jsem však stále stejný, stejný jako včera.

 

Zas přivolávám dávné dny a trpce vzpomínám

na nespoutané chvíle starých poblouznění –

a probouzí se touha, touha býti sám

v těžké samotě si pláčem žádat odpuštění.

 

přeložili Olga Franková a Jan Fischer