15. června 2016 Charles Baudelaire: Albatros

CHARLES BAUDELAIRE

ALBATROS

 

Nejednou k zábavě matrózi jako dravci

chtí albatrosy mít a chytí si je v hrách,

je, kteří sledují, lhostejní spoluplavci,

loď klouzající hloub po hořkých hlubinách.

 

Když potom postaví je na palubní luby,

králové azuru pojednou otupí

a vláčí žalostně svých velkých křídel ruby

jak vesla po stranách, jak vesla potupy.

 

Jak, poutník křídlatý, teď těžkopádným sluje!

Jak, druhdy vznešený, je směšný, plný plih!

Kdos lulkou dráždí ho a jiný imituje

kulháním chorého, jenž létal ve výších!

 

Básník se podobá princi, jenž v mracích svítí,

a s bouří hovoře, dbá střel jak iluzí;

však na zem uvržen, on za posměchu cítí,

jak křídla obrovská mu brání při chůzi.

 

přeložil Vladimír Holan