15. července 2015 Jan Kollár: * * *
JAN KOLLÁR
* * *
Tak teď prostě a tak jemně stojí,
ach, tak krotce a tak vznešeně,
plná ohně a tak studeně,
tak je smělá, tak se čehos bojí;
tak mře žalem, tak se s k smíchům strojí,
jasným okem tak zří zmateně,
tak chce mnoho a lká zkroušeně,
tak nic nechce při vší tužbě svojí –
Aj hle, modla k tomu hotová:
jak dva bozi s srdcem hospodaří,
osud s láskou, toto s oným sváří.
Leť tam k Tibru s lístkem, holoubátko,
řka, by hned sem přišel Canova
a vzal s sebou mramor, perlík, dlátko.