15. července 2015 Jan Kollár: * * *

JAN KOLLÁR

* * *

 

Tak teď prostě a tak jemně stojí,

ach, tak krotce a tak vznešeně,

plná ohně a tak studeně,

tak je smělá, tak se čehos bojí;

 

tak mře žalem, tak se s k smíchům strojí,

jasným okem tak zří zmateně,

tak chce mnoho a lká zkroušeně,

tak nic nechce při vší tužbě svojí –

 

Aj hle, modla k tomu hotová:

jak dva bozi s srdcem hospodaří,

osud s láskou, toto s oným sváří.

 

Leť tam k Tibru s lístkem, holoubátko,

řka, by hned sem přišel Canova

a vzal s sebou mramor, perlík, dlátko.