15.8.2014 Antonín Sova: Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?

ANTONÍN SOVA

KDO VÁM TAK ZCUCHAL TMAVÉ VLASY?

 

Když ona přišla na můj sad, vše právě odkvétalo.

Tak nevrle a tulácky v obzoru slunce spalo.

 

Ó, proč tak pozdě? řek jsem k ní. Poslední slunce na síti,

zvony mi v mlhách umlkly, jsou ptáci v travách ukryti,

 

mé louky teskní vůní mdlou a vody zešeřeny jsou,

a přes přívozy stíny jdou a všecko planou je už hrou, –

 

že do daleka odplout chci kams na zelené ostrovy

a zdvihám vlajky na stožár a bílé plachty lanoví.

 

Vás tenkrát zjara čekal jsem… V obzoru modrý zvučel jas.

Já napjal struny z paprsků, by echem chyt se v nich váš hlas.

 

Nuž, rcete, kde jste tenkrát byla? A pod jakými zeměpásy?

Nuž, rcete, čí jste jaro žila? Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?

 

Kde horké noci zpívaly vám v okna otevřená?

Má duše marně toužila tím tichem uděšená.

 

A teď! kdy nevzpomněl jsem snad, vše se tu chytám zanechat,

na plavbu bych se vydal rád, proč jdete vadnout na můj sad?

 

Pro nás tu slunce nehoří a nevýskají pohoří.

Nám nikde louky nevoní, zpěv nezní v našem pomoří,

 

chci odplout sám a poslouchám podzimu pohádkové hlasy,

jdu hledat Nové království.

                                   Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?