13. září 2015 (na neděli) Jacek Dehnel: Obr. 370. Hrb v důsledku tuberkulózy páteře

JACEK DEHNEL

OBR. 370. HRB V DŮSLEDKU TUBERKULÓZY PÁTEŘE

 

Klidně, úplně klidně a nehybně sedí,

citlivý, soustředěný, v levém dolním rohu

velké šedé tabule s „Chorobami kostí“

vedle „Tuberkulózy stehna se sekvestry“,

„Deformace páteře po spondylitidě“

a „Zbytnělých končetin“.

Preciznost malíře

(a před ním fotografa) zachovala i ty

nejjemnější detaily: čalounické cvočky,

plyš a odlesk laku na soustružených nožkách

taburetu, tvar ucha, zastřižené vlasy,

především však obrysy a vypuklost hrbu,

dokonalost mrzáctví, fáze deformace.

 

Podobný hrb se najde v Grazu i Berlíně,

v Drohobyč, Kyjevě i Vídni, těžko říct,

v kterém ateliéru a ve kterém městě

ho před focením svlékli a přikázali mu

nehnutě sedět, pohled zaměřit na futra.

 

Intezita života, prudký, divoký proud,

jenž rozvodněn březnovou oblevou strhává

z břehů štěrk, hroudy hlíny, rozsochaté vrby

a nese je zmateně do moře, do moře –

– se vydal jiným směrem, zcela jiným směrem

a jemu se vyhnul. Je to dobře patrné,

ne z toho strašného hrbu a vetchých kolenou,

leč z jeho levé ruky, volně podél těla

svěšené osamělé dlani vmezeřené

do nožek taburetu: ta křehká bezradnost

v náznacích načrtnutá a zcela zbytečná.

 

Z té rozevřené dlaně lze vyčíst budoucnost

hrbatého klučiny: smrt v útulku, stáří

na žebrotě v kostele v Berlíně či Vídni,

dlouhá léta bez ženy, bez peněz, s postelí

nepohodlně úzkou, s trvalou bolestí

v rozmanitých podobách, mládí po špitálech

a přitlumené světlo toho dopoledne

kdy vstává z taburetu, za plentou obléká

svou košili, kalhoty a sáčko, děkuje

panu fotografovi, panu doktorovi,

zdvořile se uklání a tiše odchází.

 

Varšava, 28. 6. 2004

 

Přeložil Jan Jeništa