13.4. 2014 (na neděli) François Villon: Balada o bláznovství v lásce

Tak milkujte se jenom dál

a choďte, kde se slavnost se staví,

nikdo tím ještě nezískal

a natlučete si jen hlavy.

Bláznovské lásky smyslů zbaví.

Šalamoun měl jich na tisíc,

Samson tím přišel o své zdraví.

Šťasten, kdo s tímhle nemá nic!

 

Na floutnu sladce Orfeus hrál

a dudal, dudal bez únavy,

aby ho Kerber nesežral,

pekelný netvor čtverohlavý.

A Narcis, krasavec ten pravý

miloval pořád víc a víc,

až vrh se z toho v potok dravý.

Šťasten, kdo s tímhle nemá nic!

 

Či příkladně Sardanapal!

Ten začal příst: on rytíř rvavý,

tak si tu lásku k srdci bral,

až na sebe bral ženské hávy.

Či David král, ten prorok lkavý:

shlédl v lázni pěknou zadní líc

a nechal žalmů, jak byl žhavý.

Šťasten, kdo s tímhle nemá nic!

 

Syn Amon, ten to taky znal:

jak jed by koláčky se staví,

to jenom, aby s Thamar spal,

svou sestřičkou, chlap dolézavý.

A Herodes, jejž tanec baví,

za rej a píseň dal si říc:

sťal Křtitele, jak Písmo praví.

Šťasten, kdo s tímhle nemá nic!

 

A čímpak já se chudák stal?

Jsem z toho celý zmalovaný

a byl jsem nahý, nač byl lhal?

Kým vzkazy lásky té mi dány?

Káčou mi byly posílány

a Noel slíz jich polovic.

Ej, svatba! Pro Kristovy rány!

Šťasten, kdo s tímhle nemá nic!

 

Tak tedy aby zanechal

těch žaček žáček nenechavý?

A to zas ne! To radš by stál,

kde na hranici kouř je čpavý;

jsou sladší sirupové šťávy!

A přece volám z plných plic:

Ať neřád blond je nebo tmavý –

Šťasten, kdo s tímhle nemá nic!

 

přeložil Otokar Fischer