12. března 2017 (na neděli) Publius Ovidius Naso: Žalozpěvy (ukázka)

PUBLIUS OVIDIUS NASO

ŽALOZPĚVY (ukázka)

 

Dokavad šťasten budeš, pak přátel napočteš mnoho –

přijdou-li chmurné časy, zůstaneš úplně sám.

Hleď, jak na lesklou střechu se sletují holubi rádi,

zato však špinavé věži každý se vyhýbá z nich.

Nikdy mravenců roj se nehrne do prázdných sýpek;

toho, kdo majetek ztratil, sotva již navštíví druh.

Jdeme-li v sluneční záři, vždy stín nás provází cestou;

slunce když za mraky zajde, zmizí i průvodce náš.

Podobně vrtkaví lidé jen za leskem štěstí se ženou –

jakmile mraky se skryjí, prchá ten nestálý dav.

Chtěl bych, aby se tobě vždy špatným to jednání zdálo –

přesto však potvrdit musí osud můj skutečnost tu.

 

Dokud jsem pevně stál, v můj dům, jenž neznámý nebyl,

ale jenž nehledal přízeň, návštěv se hrnulo dost.

Když však utrpěl otřes, tu všichni se zřícení báli;

každý uprchl chytře, zády se otočil k nám.

Nijak se nedivím tomu, kdo krutých blesků se bojí,

od jejichž ohně se vznítí zpravidla okolí též;

když však oddaný přítel i v neštěstí setrvá věrně,

sklidí i císařův obdiv, byť to i odpůrce byl!

 

Na ty se nehněvá nikdy – vždyť nežije vlídnější člověk! –,

jestli kdo miluje v strastech, koho již miloval dřív.

Průvodce Orestova sám Thoás prý dokonce chválil,

jakmile o něm zjistil, jaký byl Palydés druh;

věrnost, jíž Patroklos jevil vždy k velkému Achilleovi,

velebil často i Hektór pochvalným uznáním svým;

Théseus v podsvětní říší když přítele provázel věrně,

byl prý takovým činem dojat i podsvětní bůh;

když jsi ty zvěděl, jak Euryalos byl Nísovi věrný,

věřím, že tehdy, Turne, slzami zvlhla ti tvář!

Věrnost i ubozí chtějí, i nepřítel pro ni je chválen –

Škoda, že většině lidí stížnost má nadarmo zní!

 

přeložil Rudolf Mertlík