12.12.2014 Victor Hugo: Protože se mé rty…

 

 

VICTOR HUGO

PROTOŽE SE MÉ RTY…

 

Protože se mé rty dotkly tvé plné číše,

protože jsem tvou tvář bral často do dlaní,

protože nejednou jsem po slepu a tiše

zaháněl vůněmi tvých vlasů zoufání,

 

protože do mé tmy zazněla slova něhy,

za nimiž pospíchám jak můra za světly,

protože na ústech mi jako loňské sněhy

tvé slzy roztály a v úsměv rozkvetly,

 

protože nad hlavou mi tvoje hvězda hoří,

která se právě teď, žel, skrývá za mračna,

protože ve víru mých dnů, v tom pustém moři,

se náhle ocitla tvá růže průzračná,

 

protože dnes mohu říct všem rychlonohým létům:

–  Jenom se žeňte dál! Jen leťte na zemí

a přinášejte zmar těm nejkrásnějším květům;

já mám v svém srdci květ, jenž nezničíte mi!

 

Jestliže zkusíte jej připraviti o pel,

svou horoucností vás k ústupu donutí;

žhne totiž plamenem, jejž nezdusí váš popel.

Láska je mocnější než zapomenutí! –

 

1. ledna 1835, o půl jedné s půlnoci

 

přeložil Petr Kopta