11. září 2016 (na neděli) Vlastimil Milota: Samota

VLASTIMIL MILOTA

SAMOTA

 

Odešla.

A já jsem trápen

dvěma stupni samoty.

Samotou,

která brala

Robinsonovi

odvahu odtrhnout pohled

od plachet trojstěžníku

odplouvajícího za obzor

a polárníkovi

počítat poslední vteřiny

polárního dne,

toreadorovi

v aréně

pohlédnout na bílou hvězdu

v čele umírajícího býka

a obklíčenému partyzánovi

odjistit vroubkovaný granát.

Odešla.

A já jsem trápen dvěma stupni samoty.

Samotou,

která dává

horolezci

odvahu přenocovat ve stěně

a strážci majáku

sbírat na úsvitě

omráčené mořské vlaštovky,

lovci

na vysokém posedu

zabít v říjnu jelena

vyzvánějícího rážemi

a jeřábníkovi

odtrhnout od hejna holubů

vševidoucí pohled.

 

Odešla.

A já jsem trápen

dvěma stupni samoty,

která brala

a dává.