11. února 2016 Friedrich Schiller: Naděje

FRIEDRICH SCHILLER

NADĚJE

 

Mluví a sní lidé o příštích dnech,

jež lepší by, šťastnější byly,

a pachtí se, ženou, co stačí jim dech,

k šťastnému zlatému cíli.

Svět stárne a mládne, toť jeho běh,

však naděje zůstává dál v lidských snech.

 

S nadějí jde člověk životu vstříc,

s ní skotačí v chlapeckém reji,

mladíka přivábí spanilá líc,

hrob starce není hrob její;

a znaven svou poutí opustí svět,

na hrob si zasadí naděje květ.

 

To není prázdný a šálivý klam

jenž bláznovi na mysli tane,

srdce to hlasitě zvěstuje nám:

svět pro nás lepším se stane.

A o čem k nám hovoří vnitřní hlas,

nezklame naději, jež dříme v nás.

 

1797

 

přeložila Marie Bieblová