11. prosince 2016 (na neděli) František Hrubín: Písně pro ženu (ukázky)

FRANTIŠEK HRUBÍN

PÍSNĚ PRO ŽENU (ukázky)

 

I

Kdo tenkrát za mne se zeptal včel,

co zrovna zpívají jezy?

Proč tedy řeku jsem neslyšel,

neviděl kvetoucích mezí.

Ale dnes vidím je jasněji,

než tenkrát kdybych se díval,

slyším jak v tisíce peřejí

dělí se rodných vod příval.

 

Očima našeho dítěte

do kraje dívám se znovu:

z bláta si osud svůj uhněte,

anebo ulije z kovu?

 

V

Co jsem se nazpíval o lásce,

a všechny horoucí zpěvy

skryly se na čele ve vrásce

jak na prach rozmnuté plevy.

 

Ale ty písně, co zpívám dnes,

zatímco uspáváš dítě,

jak tak bych přes srdce nepřenes,

i když snad neokouzlí tě.

 

Nad tebou skloněn jak nad květem,

ptám se těch příštích dnů znovu:

z bláta si osud svůj uhnětem,

anebo ulijem z kovu?