11. listopadu 2015 Karel Sabina: * * *

KAREL SABINA

* * *

 

 

Mrtvás, uzavřena milostná tvá víčka,

mladé tvé srdéčko z jara uvadlé!

Růže opustily utuhlá tvá líčka,

slunce jara tvého z rána zapadlé.

 

V oblacích se duše tvá co anděl skvělý

vznáší ku pramenům věčné jasnoty,

hluboko pod tebou země pro tě želí,

v zármutku po tobě kvítí samoty.

 

Nebude slavíka po celém zde háji,

by si nezaplakal pro tebe, milá,

nebude květinky osiřelém láji,

vřelé by slzinky nevyronila!

 

Spatříš-li z tvé říše při luniném svitu

na zkropeném hrobě muže v truchlení,

pomni, že to Strachkvas v tajemném ve skrytu

pomýšlí na tebe, drahá, pomstění.