11. dubna 2016 Vilém Závada: U zdi
VILÉM ZÁVADA
U ZDI
Rád sedával jsem u stěny,
abych byl zezadu chráněn.
Teď stojím ke zdi čelem.
Vím, co mě čeká
a co se bude dít,
ale ta zeď už nebude můj štít.
Zem na zimu už zhasíná
a od slunce mi hlavu odtíná.
Vydechla noc mrazivou zář.
A srdce bečí úzkostně
jako ta boží němá tvář.
V životě jsem se hájit neuměl.
Až dneska bych se bránit chtěl.
Jako krev se ve mně slova cedí.
A nedostávám na ně odpovědi.