11. dubna 2016 Vilém Závada: U zdi

VILÉM ZÁVADA

U ZDI

 

Rád sedával jsem u stěny,

abych byl zezadu chráněn.

Teď stojím ke zdi čelem.

Vím, co mě čeká

a co se bude dít,

ale ta zeď už nebude můj štít.

 

Zem na zimu už zhasíná

a od slunce mi hlavu odtíná.

Vydechla noc mrazivou zář.

A srdce bečí úzkostně

jako ta boží němá tvář.

 

V životě jsem se hájit neuměl.

Až dneska bych se bránit chtěl.

Jako krev se ve mně slova cedí.

A nedostávám na ně odpovědi.