10. února 2016 Georg Heym: Hlad

GEORG HEYM

HLAD

 

Vjel do psa a páčí mu dávivě

červenou tlamu. Modrý jazyk vlá

mu z ní. Prach proniká mu do hrdla.

Srkavě z písku zvadlou trávu rve.

 

Jak velká vrata civí jeho chřtán,

jímž zvolna prosakují plameny

mu v břich. A jeho jícen spálený

jak byl by potom ledem valchován.

 

Vrávorá dýmem. Skvrna slunce v tmách

je rudá pec. V ní zkouší tancovat

zelený půlměsíc. Pak hlad ho splách.

 

A z černočerné díry zeje chlad.

Pak padá tam a ještě cítí: strach

železnou pěstí po krku mu hmát.

 

přeložil Ludvík Kundera