Zajímavosti

10. prosince 2017 (na neděli) Vítězslav Nezval: Edison (ukázka)

VÍTĚZSLAV NEZVAL

EDISON (ukázka)

 

Naše životy jsou truchlivé jak pláč

Jednou k večeru šel z herny mladý hráč

venku sněžilo nad monstrancemi barů

vzduch byl vlhký neboť chýlilo se k jaru

avšak noc se chvěla jako prérie

pod údery hvězdné artilerie

které naslouchali u politých stolů

pijáci nad sklenicemi alkoholů

polonahé ženy v šatě z pávích pér

melancholikové jako vpodvečer

 

Bylo tu však něco těžkého co drtí

smutek stesk a úzkost z života i smrti

 

Vracel jsem se domů přes most Legií

zpívaje si v duchu malou árii

piják světel nočních bárek na Vltavě

z hradčanského dómu bilo dvanáct právě

půlnoc smrti hvězda mého obzoru

v této vlahé noci z konce únoru

 

Bylo tu však něco těžkého co drtí

smutek stesk a úzkost z života i smrti

 

Skláněje se z mostu uviděl jsem stín

sebevrahův stín jenž padal do hlubin

bylo tu však něco těžkého co pláče

byl to stín a smutek hazardního hráče

řekl jsem mu probůh pane co jste zač

odvětil mi smutným hlasem nikdo hráč

bylo tu však něco těžkého co mlčí

byl to stín jenž jako šibenice trčí

stín jenž padal z mostu; vykřikl jsem ach!

ne vy nejste hráč! ne vy jste sebevrah

 

Šli jsme ruku v ruce oba zachráněni

šli jsme ruku v ruce v otevřeném snění

za město kde počínaly Košíře

z dálky mávaly nám noční vějíře

nad kiosky smutku tance alkoholu

šli jsme ruku v ruce nemluvíce spolu

 

bylo tu však něco těžkého co drtí

smutek stesk a úzkost z života i smrti

melancholikové jako vpodvečer

 

Odemkl jsem dveře rozžal svítiplyn

veda na noclech svůj pouliční stín

řek jsem pane pro nás pro oba to stačí

nebylo tu však už stínu po mém hráči

či to byl jen noční přízrak nebo klam?

stál jsem nad svým každodenním lůžkem sám

 

Bylo tu však něco těžkého co drtí

smutek stesk a úzkost z život i smrti

 

Usedl jsem za stůl nad kupy svých knih

pozoruje očkem padající sníh

pozoruje vločky jak své věnce vijí

se svou věčně chimérickou nostalgií

piják nezachytitelných odstínů

piják světel potopených do stínů

piják žen jichž poslouchají sny a hadi

piják žen jež pochovávají své mládí

piják krutých hazardních a krásných žen

piják rozkoše a zkrvavělých pěn

piják všeho krutého co štve a drtí

piják hrůz a smutku z života i smrti

 

Řekl jsem si zapomeň už na stíny

otvíraje týden stare noviny

kde jsem v pachu novinářské černi tona

uzřel velkou podobiznu Edisona

byl tu jeho nejnovější vynález

seděl v taláru jak středověký kněz¨

bylo tu však něco krásného co drtí

odvaha a radost z života i smrti