10. dubna 2015 William Shakespeare: Sonet č.128

WILLIAM SHAKESPEARE

SONET Č. 128

 

Kdykoliv, hudbo má, začínáš hudbu hrát

na blahém nástroji a v dotýkání sladkém

tvé prsty rozezní struny a jejich spád

zní v tichých souzvucích, jež plní můj sluch zmatkem,

závidím klávesám: vzlétají odvážně

a v kradmých polibcích líbají tvoje dlaně,

zatím co moje rty, jež zrály pro ty žně,

se rdí tou smělostí a v zmatku hledí na ně.

Jak rády byly by na místě některé

z těch klapek tančících, po nichž se procházívá

tvá ruka laskajíc; oč jen to dřevo je –

ač mrtvé – šťastnější nežli má ústa živá!

   Když je to tak milé těm smělým klávesám,

   dej jim své prstíky; tvá ústa zlíbám sám.

 

přeložil Jan Vladislav