10.6.2014 (na neděli) Kazatel: Slova Kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě (ukázka)

KAZATEL

SLOVA KAZATELE, SYNA DAVIDOVA, KRÁLE V JERUZALÉMĚ (ukázka)

 

Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel,

pomíjivost , samá pomíjivost, všechno pomíjí.

Jaký užitek má člověk z veškerého svého pachtění,

z toho, jak se pod sluncem pachtí?

Pokolení odchází, pokolení přichází,

ale země stále trvá.

Slunce vychází, slunce zapadá,

a dychtivě tíhne k místu,

odkud opět vzejde.

Vítr spěje k jihu, stáčí se k severu,

točí se, spěje dál,

až se zas oklikou vrátí.

Všechny řeky spějí do moře,

a moře se nepřeplní;

do místa, z něhož vytékají,

se vracejí k novému koloběhu.

Všechny věci jsou tak únavné,

že se to ani nedá vypovědět;

nenasytí se oko viděním,

nenasytí se ucho slyšením.

Co se dálo, bude se dít zase,

a co se dělalo, bude se znovu dělat;

pod sluncem není nic nového.

Je něco, o čem lze říci:

Hleď, to je cosi nového?

I to bylo v dávných dobách,

které byly před námi.

Nelze podržet v paměti věci minulé,

a ani budoucí, které nastanou,

nezůstanou v paměti těch, kteří budou potom.

 

ekumenický překlad