1. října 2016 Jiří Karásek ze Lvovic: Smrt básníkova

JIŘÍ KARÁSEK ZE LVOVIC

SMRT BÁSNÍKOVA

památce Arnošta Procházky

 

V tvůj pokoj naposled jsem vešel. Šeré stěny,

Prach, spousta pavučin – sem chabrus chodí jen…

Tvé knihy po zemi, a stůl tvůj opuštěný,

V neladu, truchlivý, pln smetí, povržen…

 

Již se stěn obrazy sňal dědic… Ruka čísi

Skříň nyní otvírá, jež truchlí prasklým sklem.

A stará pohovka, kde lehával jsi kdysi,

Se kupci nabízí i s rudým přehozem…

 

Po spoustě papírů teď chabrusák tu šlape,

Jenž přišel kupovat a hvízdá spokojen…

Příteli básníku, teď teprv smrt tvou chápe

 

Mé srdce sevřené a cítí osten její…

A zatím, lenošku co zvolna odnášejí.

Mně zdá se, mládí mé že mrtvé nesou ven.