1.ledna 2017 (na neděli) Vladimír Merta: Být v černém

VLADIMÍR MERTA

BÝT V ČERNÉM

(To napadlo tebe)

 

Moje láska byla hezká, voněla po ovoci

smála se jako hvězdy do tmy

za deště jsme běhali po ulicích bosí

v sandálech jako Ježíš Kristus

nosili jsme dlouhou cestou květináče k loužím

měli z toho dlouhou dobu dobré pocity

 

Kdo pláče, zaprodal se lásce –

to napadlo tebe

 

Postavil jsem ti dům z pomerančových snů

a z vůně borovicové kůry

uprostřed náměstí naproti parku

jako kalendář stál tam, kde jsem tě čekal

Ale láska má kolečka stejně jako vítr

každý den ji skutálí někam jinam

 

Kdo pláče, ten to neví –

to napadlo tebe

 

Z kapes nám padala barevná sklíčka

spali jsme věčně v trní jako tuláci

Po létech jsem pochopil, jak jsem ti ublížil

jenom proto, abych tě potom spasil

Láska má kolečka jako severní vítr

každý den ji skutálí z nebe někam jinam

 

Kdo pláče, vysmívá se lásce –

To napadlo tebe

 

Jména prázdninových lásek žloutnou v novinách

umělé květiny voní kvetou a vadnou

Je to divný zvyk, tleskat v rozsvíceném sále

a být v černém

Včerejší den dnešním skončí