1. března 2017 Amanda Aizpurietová: * * *

AMANDA AIZPURIETEOVÁ

* * *

 

Fotografii jsem spálila.

Bolelo to, jako bych si pálila prsty

anebo dům, v němž pro ni nebylo místo.

Očima plnýma popela

už nevidím svět, jaký je.

Děti se koulují. Zdá se mi, že je léto.

Musíme koupit stromek. Není snad léto?

Věšíme ozdoby, na špičku

napíchnu slunce,

odcházím ze spáleného života

do fotografie, kde v cizím městě

začíná léto, otvírám dveře

do cizí vášně, přitéká do mě

naráz jiná krev, světlo

v mých očích – lesk vášně.

Chci se vrátit do útulného soumraku,

chci pokračovat v tamtom životě – ale

cožpak se schovám v popelu? Snažila jsem se přece,

spálila jsem tu fotografii.

 

přeložili Pavel Štoll a Petr Borkovec