Zajímavosti

Verše pro každý den

30. září 2017 Josef Hora: Praha

JOSEF HORA PRAHA   Paralytické ruce šijí nám v temnu černé košile. Sentimentální dědci nyjí k Berlínu, k Římu, k Seville.   Zas jednou, braši, v středu světa. Kol páchne plyn a hoří vích. A doma se už těší sketa na třiatřicet stříbrných.    ... Číst dále

29. září 2017 Oldřich Wenzl: Neštěstí

OLDŘICH WENZL NEŠTĚSTÍ   Dlouho jsem chtěl Políbit její ruku Ale bylo to pro mě Spojeno s těžkostmi   Když jsem ji zvedl k mým rtům Zjistil jsem s úžasem Že její ruka je průhledná A že z ní vykvétá Podivuhodná flóra Pestrých barev A že v ní klokotá Dovádivý život S barevnými motýlky A jinou hav... Číst dále

28. září 2017 Konstantin Biebl: Akord

KONSTANTIN BIEBL AKORD   Spí myrty s mírnými lístky i mírnými stíny spala stará zahrada jas jasan v snách rybíz vybízí rty Filipíny   a rána vstávala zrána na hradbách    ... Číst dále

27. září 2017 František Branislav: Močály

FRANTIŠEK BRANISLAV MOČÁLY   Pták v letu vykřikne, odletí, nevíš kam. Močálů ticha děsivá, na vodách černých močálů měsíce ubývá. Jsi tak sám.   Na bledé čelo své dlaně kladeš pomalu. Tiše se rozpršelo.  ... Číst dále

26. září 2017 Emil František Burian: Psáno pod šibenicí

EMIL FRANTIŠEK BURIAN PSÁNO POD ŠIBENICÍ   Ach já se bavím až mně slzy tečou Jak je to všechno směšně neútěšné Dny Slepí blázni v okovech se vlečou Lidé – já slzami dnes vidím všechno směšné   Tam opět jeden pad Och já se neudržím Co nás má jednou potkat tomu neuhnem – ne? A už se řehtám – prskám – jistě jednu strž... Číst dále

25. září 2017 Jan z Wojkovicz: Loreley

JAN Z WOJKOVICZ LORELEY   V těch tichých vodních hlubinách, tam dřímá zvláštní Bytí taj, tam láká duši jako v snách svým zpěvem krásná Loreley…   „Pojď ke mně, smutný básníku, mír sladký bydlí v domě mém – jen u mě lze žít věčně v snu, jen já tvá pravá milá jsem!   Má říše a mé náručí míň nejsou skutečn... Číst dále

24. září 2017 (na neděli) Jiří Suchý: Vesnická romance

JIŘÍ SUCHÝ VESNICKÁ ROMANCE   Když pršelo jen se lilo a tele do- ma nebylo jela Anič- ka na kole hledati te- le na pole   Na poli te- le nebylo a pršelo jen se lilo na poli byl jen Pepíček on jí nabí- dl deštníček   A za ruce se držíce došli spolu do vesnice ... Číst dále

23. září 2017 Aleš Kovanda: Statuofilie

ALEŠ KOVANDA STATUOFILIE   Statuofil časně zrána líbá sochu partyzána. K večeru zas ve křoví, přitulí se k Němcový. Nejvíc ovšem ocení Pokorného sbratření.    ... Číst dále

22. září 2017 Jiří Daehne: Kapitán Antonio Barolini

JIŘÍ DAEHNE KAPITÁN ANTONIO BAROLINI (Benátky, 26. srpen1834)   To jméno zbylo na lodním lístku z Benátek do Terstu a v Hynkově zápisníku, v řádku o tom, že kapitán je nemluva, že chodí mlčky po palubě, ruce na zuniformovaném zadku. Pan capitano, měsíček, se nevědomky otřel o sluníčko, kterému vděčí za ždib života, jím... Číst dále

21. září 2017 Vladimir Majakovskij: * * * (z dopisu před sebevraždou)

VLADIMIR MAJAKOVSKIJ * * *  (z dopisu před sebevraždou)   Jak se říká, “příhoda je ukončena” milostná loďka rozbila se o všední život S životem jsem vyrovnal své účty není třeba přepočítávat vzájemné bolesti i urážky! Buďte šťastni!   přeložil Karel Teige Číst dále

20. září 2017 Vilém Závada: Žena s dítětem

VILÉM ZÁVADA ŽENA S DÍTĚTEM   Vyhořela krása má. V popeli má mladá léta. Dohasíná láska ohnivá v spáleništi mého světa.   Hořem pokryta a sirá pláči pro ztracený ráj. Dítě mé očarováno zírá v ozářený kraj.  ... Číst dále

19. září 2017 Josef Hanzlík: Věci

JOSEF HANZLÍK VĚCI   V zásuvce psacího stolu mám křestní list stříbrné mince a sbírku pohledů šestihrannou generálskou dýku a růži ze sametu která je velmi ošklivá ale kdysi voněla   Četl jsem Andersena a napadlo mě: dnes v noci věci ožijí Mince zazvoní pohlednice se vznítí a dýka probodne ubohou růži ... Číst dále

18. září 2017 Luciano Folgore: Čerstvě natřené dveře

LUCIANO FOLGORE ČERSTVĚ NATŘENÉ DVEŘE   Na cestě nic. Jen trocha z dětinství pět prstů otisknutých do vlhkého laku. A divně se na to kouká mandarín klátící na zdi nohou hadrovou, neboť chce ke dveřím a hrát si tu. Kdoví! Hledá ruku, pro niž uzrál spíš on než dvě kapky smoly rozprsknuté po jaru... Číst dále

17. září 2017 (na neděli) Jiří Wolker: Ze soboty na neděli

JIŘÍ WOLKER ZE SOBOTY NA NEDĚLI   V noci ze soboty na neděli náměstí se rozveselí. Ztroskotaní opilci domů se vracejí sami a sami, rozmlouvají s lucernami o týdenní robotě. Zpívají tvrdé písničky o štěstí a lásce a jejich písnička kamenná rozbíjí okna skleněná.   V den výplaty peníze má, i kdo není bo... Číst dále

16. září 2017 Anna Barkovová: Poprava

ANNA BARKOVOVÁ POPRAVA   Důkladně zvážili mé hříchy, rozsudek vynesli: Ke zdi. Mé oči dál vesele svítí, jenom rty zchladly a zbledly.   Kulka vyslaná rukou přesnou zaryla se mi do čela. To máš za to, že ses klamně jak příští hvězda viděla.   A pevné sevření mých rtů rozrazil úder dalších ran. To že se... Číst dále

15. září 2017 Enrique Gonzáles Matínez: Marné dny

ENRIQUE GONZÁLES MARTÍNEZ MARNÉ DNY   Jezero. Vrba, plačící na spící hladinu. Kraj slzí stejně, zhalit skomíravým šerem. Tajná nit pojí každou dávnou hodinu s hodinou přítomnou… Plačící vrba nad jezerem.   Naplnil jsem své dny? V podivných úplňcích, když na mých blouděních se leskly za večera, viděl jsem život uplýv... Číst dále

14. září 2017 Friedrich Nietzsche: K novým mořím

FRIEDRICH NIETZSCHE K NOVÝM MOŘÍM   Tam – já chci; a stále ještě věřím v sebe a svůj um. Modré moře volné – k cestě Zve mě janovský můj člun.   Vše se v novém třpytu chvěje, na vlnách sní poledne – : jen tvé oko – na mne zeje, nekonečné bezedné!   přeložila Věra Koubová Číst dále

13. září 2017 Josef Hora: * * *

JOSEF HORA * * *   Je venku jako bývá v dubnu a zatím je tu červenec Dívám se v zrcadle, jak hubnu A vůbec: – Jaký zmatenec   užasle se to dívá ze skla do očí svého dvojníka? Za kapkou kapka v okno pleskla a kalným deštěm naříká.  ... Číst dále

12. září 2017 Francis Jammes: Nokturno

FRANCIS JAMMES NOKTURNO   Na štěpnici spící v měsíci věje větřík tiše vějící. Čechrá záclony a nadnáší je. Všechno kolem jenom taktak žije.   přeložil Svatopluk Kadlec  ... Číst dále

11. září 2017 Alois Kotrbelec: Rozmyslil jsem si

ALOIS KOTRBELEC ROZMYSLIL JSEM SI Chtěl jsem skočit do Vltavy, zpomněl jsem na tvoje oči, na hřebík chtěl pověsit se, zpomněl jsem na šíj tvou bílou.   Lépe bude potopit se do tvých krásných, modrých očí, lépe bude pověsit se na tvou krásnou šíji bílou.  ... Číst dále